Jak to všechno začalo & ultra trail

31.07.2013 11:54

Ultra-trail je o atmosféře...

Vždycky jsem byla blázen do sportů všeho druhu a vždycky jsem ráda vyzkoušela něco nového a zcela odlišného od mých stálých či předchozích aktivit.

Takže po otevření svého vlastního fitka a opuštění zaměstnaneckých a služebních poměrů se mi otevřeli úplně nové obzory.Najednou jsem se mohla začít věnovat všemu, co mě kdy lákalo a ještě to brát jako „pracovní vzdělání a zdokonalení sama sebe“.

Netrvalo to dlouho a přišel první bláznivý nápad vyzkoušet extrémní překážkový závod Bahňák.Jééé, to budeme jako v Ninja faktoru, to se musí zkusit, bude legrace.Vyrazili jsme ve dvou týmech a celý závod si nesmírně užili.Ráchání v bahnitých jámách, ručkování, lezení po lanech a spousta dalších akčních záležitostí na bezmála dvou kilometrech.Samozřejmě si člověk sáhne na dno svých sil a zjistí, že zase tak dobrou fyzičku, jak si myslel, opravdu nemá a že častý trénink fitboxu opravdu nestačí a je to zase úplně něco jiného :-) Skvělá práce organizátorů a nadšení všech bylo nepopsatelné.Až na to, že jsem si při pádu utrhla křížový kolenní vaz, se to velmi vydařilo a bylo jasné, že nebudeme chybět ani na dalších ročnících!

Uběhlo pár týdnů a od našeho kamaráda a stálého cvičence Honzika vyvstal další bláznivý nápad.Pojďte se hecnout a půjdeme B7!

No to určitě!95km přes sedm vrcholů Beskyd – díky , ale takový cvok zase nejsem a navíc mě túry a běhání teda nikdy nebavilo.A s tím mým kolenem to nehrozí už vůbec!

Nicméně můj přítel Luky se vyhecovat nechal a tak jsme vyrazili za naší první zkušeností s Ultratrailovým závodem.Já s kamarádkou Arankou samozřejmě jen jako diváci, technické vozidlo a psychická podpora.Fenomenální start téměř 3000 závodníků, doprovázený ohňostrojem a Lopraisovou tatrou mi vehnal slzy do očí.

Luky s Honzikem pochod a běh zvládli pro mě v neuvěřitelném čase 24hodin.Já měla po celou dobu nervy jak špagáty.S Arankou jsme se snažili kluky zachytit alespoň na kontrolách, ale podařilo se nám to jen jednou.Co bylo ale na celém tom dění nejkrásnější?Atmosféra!A ta mne pohltila natolik, že jsem si uvědomila, proč to vlastně všichni Ti blázni dělají.Nejen, že člověk překoná sám sebe a své hranice, ale ještě ke všemu s lidmi, kteří jsou naladěni na úplně stejné vlně.Všichni se podporují, přes veškerou únavu a bolesti se ještě usmívají do kamery a foťáku.To se prostě nedá popsat, to se musí zažít na vlatní kůži.O přenádherné přírodě, která dodává úžasnou energii ani nemluvím!

A když naši „reprezentanti“ FitBoxu Kladno probíhali cílem, já brečela dojetím jak želva :-)